Převoz do nemocnice a dny bez vlastních vzpomínek

Převoz a ztracené dny

Nepamatuji si mnoho. Spíš skoro nic. Prý jsem byla v nemocnici v Itálii skoro dva měsíce, ale v hlavě mám jen prázdno. První operace trvala 17 hodin, poté mě udržovali v umělém spánku cca dva týdny. Nedokázali říct, zda jsem stabilizovaná. Čekalo se hlavně, aby mi začaly spolupracovat plíce. Kromě jiného jsem měla oboustranný pneumotorax.

Jako by ty dny prožil někdo jiný, a já se jen později dívala na jejich stopy. Věci, co o sobě vím, znám z vyprávění. Jiní lidé mi říkali, co jsem prožívala.

Říkají, že jsem měla sešité čelisti. Že jsem nemohla jíst. Ale horší než hlad byla žízeň. Dodnes nemám ráda pocit žízně.

Co vše jsem měla rozbité?

Když to vezmu od hlavy, tak hlavní byla zlomená spodní čelist. Levé oko mi vypadlo, ale zůstávalo, doktoři mi ho dokázali vrátit zpět při operaci. Měla jsem obě prasklé plíce, obě ruce zlomené, stehenní kost zlomenou více. Vnitřní krvácení sleziny a jater.

Vše se ale začalo uzdravovat, až na oko. ..