Příští týden mě čeká něco důležitého..

Příští týden mě čeká něco, o čem jsem vlastně ani na chvíli nezapochybovala.
Když jsem při pravidelné kontrole v ÚVN, která probíhá jednou za dva roky, dostala možnost podstoupit operaci, která by mohla zlepšit vzhled mého oka, věděla jsem okamžitě, že do toho chci jít.

Mám zapadlé oční víčko a lékaři mi nabídli jeho rekonstrukci pomocí vlastního tuku. Ten mi odeberou z boku těla a následně jím víčko vyplní.

Celou operaci povede pan profesor Krátký, který podle toho, co jsem pochopila, působí převážně v Americe a zároveň spolupracuje s ÚVN v Praze. Specializuje se na plastické operace po operacích očí — a já asi ani neumím popsat, jak obrovská čest pro mě je, že právě mně byla nabídnuta taková možnost.

Není to téma, které bych běžně sdílela mezi novými utěrkami, páskami a radostí z balíčků. Ale Pásky z Vísky pro mě nikdy nebyly jen o produktech. Jsou i o skutečném životě. O chvílích krásných, obyčejných i těch náročnějších. 

A i když mám samozřejmě respekt a trochu nervy, převládá ve mně hlavně vděčnost. 🤍