Psychická stránka a sebevědomí při ztrátě oka

Ztráta oka není jen tělesná změna. Možná se to navenek jeví jako "jen jedno oko", ale uvnitř se spustí lavina emocí, otázek, pochyb a strachu. Lidé často mluví o praktických věcech — jak si vybrat protézu, jak funguje zrak, co je možné a co už ne. Ale málokdo mluví o duši. A přitom právě tam to bolí nejvíc.

Co se děje uvnitř

Ztráta oka zasáhne identitu. Vzhled, kterým jsme se celý život prezentovali, se najednou změní. Někteří lidé se bojí podívat sami na sebe. Jiní mají pocit, že přišli o kus své lidskosti. A někteří se uzavřou do sebe – nechtějí, aby je ostatní viděli "takhle".

Tohle všechno je normální. Je to reakce na ztrátu, trauma, narušení jistot. Ale zároveň je to něco, čím můžeme projít. A nezůstat v tom navždy.

Očekávání okolí vs. realita

"Buď ráda, že to není horší." "Hlavně že žiješ." "Jedno oko přece stačí."

– Slyšela jsem to mnohokrát. Možná i Ty. Ale psychika nefunguje jako kalkulačka. A smutek, stud nebo vztek nejsou nevděčností. Jsou součástí procesu.

Cesta zpět k sebevědomí

Sebe-vědomí = vědomí sebe. Sebevědomí neroste ze zrcadla, ale z přijetí. Ano, přišla jsem o oko. Ale nepřišla jsem o to, kým jsem.

Můj pohled možná jiný, ale pořád je můj. A moje hodnota nezačíná ani nekončí u očí.

👉 Tip: Napiš si dopis sama sobě. Té "předtím". Řekni jí, co sis myslela, že nezvládneš — a co už máš za sebou. Je to silné cvičení.